Pravděpodobně na dlouhou dobu posledním koncertem byl sobotní recitál Magdaleny Kožené v brněnském Besedním domě. Hvězdná mezzosopranistka zapříčinila beznadějně vyprodaný sál s mnoha přístavky i stojícími. Kožená neomračovala žádnými operními evergreeny. Výběr ze Schulhoffových Lidových písní a tanců z Těšínska, Novákův neznámý cyklus Pohádka srdce, ukázky z rozsáhlého Mahlerova Chlapcova kouzelného rohu, Debussyho Tři Bilitiny písně, Ravelovy Dvě hebrejské melodie a Musorgského Dětská světnička, což tvořilo náplň oficiálního programu korunovaného pak ještě třemi přídavky z Janáčka, Ravela a Janáčka, v tom všem dokázala interpretka rozprostřít svou snad až neohraničitelnou škálu výrazové proměnlivosti. Dětská světnička signalizovala další poslání Kožené jako ženy – umělkyně, a sice mateřství. Otec očekávaného dítěte Sir Simon Rattle, šéfdirigent Berlínských filharmoniků, sledoval celý brněnský koncert ze sedadla v prominentní deváté řadě a jistě to byl právě on, kdo toho večera byl v Besedním domě díky svému celosvětovému renomé osobností z nejproslulejších, byť se tu pohyboval málem incognito. Budiž však připomenut ještě jeden muž, bez něhož by se tento hudební svátek neuskutečnil, Karel Košárek u klavíru. Málokdy jsme svědky tak oduševnělého „ doprovodu“, jaký dokáže vykouzlit právě on.
