recenze

Široké rozpětí výrazu od ztišené lyriky po lehce vulgární dikci, od romantismu k civilismu, od introvertní měkkosti po extrovertní hlasitost vytvořily z koncertního večera mistrovskou ukázku zralého, pokorného, technicky i výrazově suverénního interpretačního umění, které Magdalenu Koženou – a stejně tak ostatně její hvězdnou pianistku – právem umísťuje právě tam, kde na světové scéně je: na špici. více

Když Kožená zařadila jako první přídavek Janáčkovu Lavečku, bylo to tak působivé, jako když člověk po měsíčním putování po Německu zaslechne kus nejbytostnější mateřštiny. A to i té hudební. Druhý přídavek Schumannova píseň Nussbaum nás vrátila na začátek k německým romantikům. Sestavit a uzpívat tento program zaslouží nejvyšší uznání, stejně jako důkladnost přípravy a dramaturgická objevnost. Reakce německého publika by mě velmi zajímala, v Rudolfinu to byl mimořádný krok do jiného hudebního světa, který publiku ani interpretům nedal nic zadarmo. A není žádný objev říct, že by dnes těžko hledal srovnání. více

Od sentimentu k ironii publikum dvakrát během jednoho koncertu provedly mezzosopranistka Magdalena Kožená a klavíristka Mitsuko Uchida. Jejich nedělní recitál v pražském Rudolfinu byl předzvěstí čtyřiadvacátého ročníku festivalu Concentus Moraviae, který se uskuteční v průběhu června v malých městech jižní Moravy a Vysočiny. více

Hlavní hvězda večera, oblečená v krásné, zahradu připomínající šaty, si přesto až do posledního tónu udržela vysoko nastavenou laťku. Ve výkonu Magdaleny Kožené se vůbec těžko hledají rezervy. Disponuje dokonale osvojenou technikou, umí zřetelně a virtuózně zpívat rychlé pasáže, skvěle propojuje rejstříky či vzdálené tóny, se zdánlivou samozřejmostí střídá emotivní pasáže s hudební ekvilibristikou. A nebojí se ani vystoupit z interpretačně komfortní zóny a párkrát za večer použít syrový hrudní rejstřík, který ji promění v pomstychtivou fúrii. Nejvíc mě ale zaujala její „harmonická inteligence“, čímž myslím schopnost naprosto přesně nakládat s často složitou barokní harmonickou větou tak, aby pro posluchače působila přirozeně a skládala malé hudební celky do logických dramatických ploch.  více

... Byl to zlomový okamžik, v němž se mezzosopranistka neviditelně, ale podvědomě přesto zřetelně otevřela všem lidem v kostele, rozevřela náruč, z níž proudila nevídaná krása a bolest v pestré paletě doprovodných emocí. V jednom okamžiku se oči dirigenta Lukse a Kožené střetly a jakoby se mezi nimi rozproudil ještě implicitní, neslyšitelný dialog, plný kultivované něhy a prozářený úsměvem, který se zrcadlil do její interpretace. Zpěv v podání Magdaleny Kožené zněl jako nebeský dar, jako sedativum, které má uklidnit duši a připravit ji na příval emocí, které hudba může vyvolat. více