Magdalena a La Cetra / Andrea Marcon

Monteverdiovský program Magdaleny Kožené a basilejského barokního orchestru La Cetra s dirigentem Andreou Marconem je výjimečný výrazným posunem od běžného koncertního provedení k divadelní performanci, která díky scénografii, kostýmům, světlu a hlavně hereckému projevu přesáhne i rámec obvykle nazývaný poloscénické nastudování. „V první části se kromě Monteverdiho árií objeví skladby, které svou formou i interpretací značně vybočí z obvyklého koncertního rámce. Ve skladbách Arianna has a problem a Sequensa III jsem vedl Magdalenu k hereckému projevu ve stylu tzv. stand-up comedy, ovšem v míře a vkusu, jež jsou adekvátní světu klasické hudby. Ve druhé části se odehraje v podstatě regulérní divadelní představení Monteverdiho dramatické scény Il combattimento di Tancredi e Clorinda – Souboj Tankreda s Klorindou,“ přibližuje tuto naprosto nevšední produkci režisér Ondřej Havelka. Všechny tři postavy díla, Klorindu, Tankreda i vypravěče, zpívá a hraje sama Magdalena; je to tedy vlastně jakési barokně operní one-woman show. „S nápadem, abych zpívala všechny tři role, přišel Andrea Marcon již před několika lety; Souboj jsem takto již několikrát zpívala i nahrála na své nové CD. Ale stále mi připadalo, že koncertní provedení je s jedním sólistou příliš nepřehledné a jako stvořené pro scénické zpracování. Oslovila jsem tedy svého dlouholetého přítele a výtečného režiséra Ondřeje Havelku a projekt byl na světě!“

Havelka sám ke svému režijnímu pojetí říká: „Ve vnějších prostředcích jde o inspiraci barokním divadlem, mám na mysli například kostým nebo typická spodní, mušlová světla na přední rampě jeviště. Samotný způsob Magdaleniny performance je však inspirován spíše lidovými herci či kejklíři, kteří si postavili improvizované jeviště někde na tržišti a vyprávěli publiku příběhy. Hráli všechny postavy s opravdovým citovým prožitkem a zároveň z nich vystupovali a komentovali jejich pohnutky a jednání,“ pokračuje v líčení Havelka, který je zároveň libretistou dalšího z uváděných děl, kompozice Ariadna má problém. Skladatel Marko Ivanović zkomponoval dílo inspirované Monteverdiho árií Lamento di Arianna. Je jakýmsi mostem mezi barokními skladbami a Sekvencí III Luciana Beria z roku 1965, kterou Magdalena zařadila do programu: „Posluchačům možná Beriova Sekvence bude znít jako hravá hlasová improvizace, ale ve skutečnosti je každý zvuk přesně zapsán do not. Jde o téměř nejnáročnější dílo, jaké jsem kdy studovala,“ prozrazuje Kožená.