...
Jako druhé na řadě byly Debussyho Zapomenuté popěvky s hlavní protagonistkou Magdalenou Koženou. Přišla na pódium v efektní černé róbě se zajímavě prostřiženými rukávy, která ladila k jejím vlasům, nově zbarveným do tiziánova. Mezzosopranistka přišla bez partu – šest Debussyho písní zpívala zpaměti. Magdalena Kožená se v interpretaci francouzské hudby může opřít o svou inteligenci a smysl pro styl, což jsou nezbytné ingredience zvláště pro toto zlomové období mezi hudbou devatenáctého a dvacátého století. Zpívala zlehka a velmi komfortně – střední rejstříky nechala plynout v mírné dynamice a nesnažila se méně znělé polohy „zlomit přes koleno“ a tlačit do forze. S chutí nechala hlas rozezpívat až ve vyšších polohách, přičemž její hladké přechody mezi rejstříky působily velmi přirozeně a mistrně.
Kožená se může pochlubit stále mladou svěží barvou hlasu s pevným drobným vibratem, bez jakýchkoli stop opotřebování nebo únavy. Je to obdivuhodné po tolika velkých rolích, koncertech, natočených deskách i těhotenstvích… Opět jsme mohli slyšet v jejím podání Debussyho Green, velký dojem zanechal dramaticky přednesený Spleen nebo rychlá a opojná píseň Dřevění oři.
... Do poslední části nastoupila na varhanní empoře opět mezzosopranistka Kožená. Oblékla si druhé šaty, tentokrát zcela bílé s rukávy připomínajícími andělská křídla. A tak i zpívala – čistým, jasným a lahodným tónem, jak to známe z jejích nejlepších bachovských nahrávek. Na druhé straně uměla vystihnout i lehce rozpustilý výraz lidového textu z Chlapcova kouzelného rohu (Z nebes visí housličky), v němž se roztomile líčí hostina svatých patronů v nebi. Její hlas se od varhan nesl ještě lépe než předtím z pódia dole. Byla to jedna velká poezie.
© Svatava Barančicová, Opera Plus
