Magdalena Kožená si pro své písňové recitály připraví vždy něco nového a ani její večer v rámci Pražského jara nebyl výjimkou. Tentokrát byl navíc ozvláštněn osobností doprovazečky, jíž se stala světoznámá sólistka Mitsuko Uchida, jež v Praze paradoxně vlastní recitál dosud neměla.
Kožená neservíruje posluchačsky vděčné kousky, ale opět dokázala publikum v Rudolfinu připoutat k náročnějšímu repertoáru. Zvlášť když její hlas očividně stále vyzrává, dál se probarvuje a nabývá na plnosti, zvláště v hloubkách.
Pěvkyně se prozpívává i k Mahlerovi, z něhož zařadila dvě písně z Chlapcova kouzelného rohu a cyklus Pět písní na texty Friedricha Rückerta. V klavírní verzi mohl její hlas a intenzivní přednes obzvlášť vyniknout, včetně hymnických vrcholů v písni O půlnoci.
Nicméně je to především francouzská hudba, v níž se cítí nejvíce doma. Tentokrát zvolila cykly Tři Bilitiny písně a Zapomenuté arietty od Clauda Debussyho. Skladby jsou dostupné v interpretacích Dawn Upshawové, Renée Flemingové, Frederiky von Stade či Véronique Gensové.
Ponecháme-li stranou posledně jmenovanou výtečnou pěvkyni, která je rodilou Francouzkou, tak Kožená se zdaleka nejlépe dokáže dostat této hudbě „pod kůži“, vystihnout její jemnost a intelektuální povahu, která má přesto ve výsledku zasáhnout smysly.
Koncert vyvrcholil klasikem francouzské moderny, Olivierem Messiaenem. Z jeho cyklu devíti písní Básně pro Mi, komponovaného ve třicátých letech minulého století pod dojmem manželského štěstí a oslavujícího spojení muže a ženy, Kožená vybrala pět ukázek. Autorovu vypjatou deklamaci vrcholící extatickou písní Vyslyšená modlitba svým hlasem rozehrála s velmi silným dramatickým účinkem a zvukovou krásou.
S Mitsuko Uchidou vytvořila Kožená pozoruhodný umělecký pár. Pianistka rozehrála paletu barev a s pěvkyní doslova zpívala. Po velkých ovacích dámy ještě přidaly písně od Schumanna, Debussyho a Janáčka.
Kožená na prahu čtyřicítky stále „teprve“ stoupá ke svému uměleckému vrcholu. Pomalu, ale jistě. Tak to má ostatně být.
